Jde o ↗kompozitum typu strašpytel. Syntakticky jsou v.k. exocentrické konstrukce, což znamená, že jejich morfosyntaktické vlastnosti nejsou odvoditelné z morfosyntaktických vlastností jejich kořenů; tím se liší od vnitřních kompozit, která jsou endocentrická. Např. v.k. strašpytel je jméno, které obsahuje jméno pytel, obě jména ale mají různé morfosyntaktické vlastnosti. To se gramaticky projevuje různě; např. (1) mají různé formy pro gen.sg. (pytl‑e/‑u/*‑a × strašpytl*‑e/*‑u/‑a) n.nom.pl. (pytl‑e/*‑ové × strašpytl*‑e/‑ové), (2) jsou základem pro derivaci různých typů adjektiv (pytl‑ový/*‑ův × strašpytl*‑ový/‑ův), (3) jejich ↗deminutiva mají různé formy (pytl‑ík/*pytýl‑ek × strašpytl‑ík/strašpytýl‑ek) atd. Naproti tomu vnitřní kompozitum novomanžel má stejné morfosyntaktické vlastnosti jako jeho zadní člen, jméno manžel (gen. sg. novomanžel‑a – manžel‑a, nom. pl. novomanžel‑é – manžel‑é, deminutivum novomanžíl‑ek – manžíl‑ek atd.).

Sémanticky nejsou v.k. a jejich části ve vztahu ↗hyponymie – hyperonymie, čímž se opět liší od kompozit vnitřních: strašpytel ≠ ‘typ pytle’, kdežto novomanžel = ‘typ manžela’. V č. mají v.k. nejčastěji strukturu V-N (strašpytel, neznaboh) a A-N (dutohlav, rudovous).

V č. jsou v.k. méně častá než kompozita vnitřní. V.k. se typicky objevují v těchto vrstvách slovní zásoby: (a) pojmenování osob (typicky expresivní) (rozumbrada, přetrhdílo), (b) příjmení (Matonoha, Skočdopole), (c) přírodovědná terminologie (krutihlav (obecný), bělotrn (kulatohlavý)).